OSOBNOSTI INTERIÉROVÉHO DESIGNU, ADOLF LOOS

Aktualizováno: 19. 5.


Adolf Loos se narodil 10. prosince 1870 v Brně. Jedná se o významného českého rodáka, který ovlivnil nejen českou, ale i evropskou architekturu. Patří k nejvýznamnějším evropským architektům 20. století. Studoval v Liberci, avšak studium nedokončil. Posléze odjel na zkušenou do Ameriky, kde se seznámil se stylem architekta Louise Sullivana (1856-1924). V polovině devadesátých let se usadil ve Vídni, kde pracuje u architekta Karla Mayderera (1856-1935), a o rok později začíná pracovat samostatně.

„Dospěl jsem k následujícímu poznání a daroval je světu: Evoluce kultury je totéž co odstranění ornamentu z předmětu denní potřeby. Myslel jsem, že tím světu přinesu novou radost, ten mi však za to nepoděkoval. Lidé byli smutní a věšeli hlavu. Tížilo je poznání, že nelze vytvořit žádný nový ornament.“





V Praze Loos vystoupil poprvé v roce 1911 se svojí přednáškou Ornament a zločin (https://www.archiweb.cz/news/adolf-loos-ornament-a-zlocin). V té době zde vrcholil styl českého kubismu a tak se český odborný tisk bohužel Loosově přednášce příliš nevěnoval. Adolf Loos otevřel také svou soukromou školu. Metoda výuky Adolfa Loose spočívala v tom, že si studenti své práce porovnávali navzájem a mohli se tak učit jeden od druhého. Učil své žáky, aby vytvořili projekty staveb zevnitř ven, podlahy a stropy měly být na prvním místě. Tímto způsobem chtěl Loos docílit, aby studenti přemýšleli ve třech dimenzích, v kubusu.

BRNO ECHO: Ornament a zločin od Adolfa Loose k dnešku

NAVZDORY / ORNAMENT JE ZLOČIN 1900–1930 – ADOLF LOOS

V poválečné době vyprojektoval Adolf Loos se svým žákem Engelmannem projekt vily Konstandt v Olomouci. Šlo o pěti podlažní vilu se čtrnácti různými výškovými úrovněmi. Na konci dvacátých let Loos pracuje v Praze, kde vytvoří jednu ze svých nejlepších realizací. V Müllerově vile dotáhl Loos svoji ideu Raumplanu k dokonalosti. Raumplan je návrh prostor. Trojrozměrný způsob myšlení o budově, který umožňuje právě tyto nesmírné zážitky. Každý prostor má jiné potřeby a jiné požadavky na výšku. Můžeme omezit prostor na minimum tam, kde není potřeba, abychom jej promrhali, kde chceme. Ať už chcete zapůsobit na hosty nebo pozvednout jejich náladu. Později pracuje také v Plzni.

Názor, že architektura není umění, od Loose převzala celá generace funkcionalistů. Podobně jako jim záleželo i Loosovi na funkčním rozvrhu prostoru – jeho koncept tzv. raumplanu nicméně spočíval v uspořádání jednotlivých prostorů v různých výškových úrovních. V celé řadě dalších témat se názory Loose a funkcionalistických architektů lišily ještě výrazněji – Adolf Loos až do konce svého života zůstal formálním puristou, uznávajícím architektonickou tradici, vyznávajícím symetrii a obdivujícím přírodní ornament materiálu.




“Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech (kubusech). Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne neexistuje žádné přízemí, první patro apod…U mne jde pouze o související kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň aby byl i účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne je to velká samozřejmost.”










5 zobrazení0 komentářů